Robousy - sardinkový koncert

V neděli 4.12.2022 se, asi třicítka našich sborových dětí, vypravila po obědě na výlet do areálu kostela, fary a nového depozitáře jičínského muzea v Robousích.

Né všichni jsme asi tušili, jak malebný, i když opravdu hodně malý kostelík v Robousích máme.

Posuďte sami info dle Wikipedie:

Kostel Nalezení svatého Kříže (též uváděn jako kostel svatého Kříže) leží v Královéhradeckém kraji v obci Robousy, části obce Jičín. Původně gotický kostel z konce 14. století byl do roku 1679 zasvěcen sv. Petrovi. Po četných přestavbách je dnes ve stylu historismu. Je prohlášen kulturní památkou a památkově chráněn od 3. května 1958.

Všechno to začalo tím, že nám někdy na podzim, do školy zavolala velmi příjemná paní, která nás pozvala na adventní zpívání v kostele, při kterém bude pro návštěvníky možné si prohlédnout výstavu betlémů na robouské faře a také nově otevřený depozitář jičínského muzea.                                              

Na Vánoce se vždy připravujeme ve velkém stylu, protože každý, kdo někdy přičichl k hudbě a zejména zpěvu ví, že není dojemnější období, kdy jsou lidé ochotní jít poslouchat písně za jakéhokoli počasí a do jakékoli zimy – než je Advent.

O Adventu si zpěváka přijdou poslechnout i ti, kdo se po celý další rok spokojí jen s oblíbenými videi na YouTube a Spotify.

Pozvánky do kostelů v době Adventu, na rozsvícení stromečků a zpívání různým spolkům a organizacím při vánočních akcích, přijímáme rádi a pokud je to v našich silách, dostavíme se v plném počtu.

V plném počtu dvou sekcí školního sboru: Komorním a Zámeckým sborem, tedy asi s 35 dětmi, jsme se v neděli, kolem 14 hodiny, sešli v útulném, leč poněkud menším robouském kostele, který zub času nahlodal tak, jako se to holt starým budovám stává. V obloukové klenbě zadní části kostelní lodě je nepřehlédnutelná prasklina v omítce i zdivu, a tak byla z pochopitelných bezpečnostních důvodů, půlka kostela přehrazena. Návštěvníci se do zadní části prostoru dostat nemohli a tím se výrazně zmenšila kapacita volných, diváckých míst. Našich 35 zpěváčků x v průměru 2 rodinní příslušníci už tedy sami zcela přeplnili prostor kostelního „hlediště“, a to se k nám přidal ještě úctyhodný počet robouských návštěvníků.

Jak jsme si s tím poradili?

Solidarita, pochopení, vůle se trochu uskromnit a přizpůsobit situaci, přiměla všechny návštěvníky projít koncertem s veselou myslí, i když to s sebou přineslo, mimo hudebního zážitku, ještě také, skoro autentický - fyzický prožitek „sardinek v plechovce“. Návštěvníci koncertu, kteří se do kostela už nevešli, dostali nakonec možnost stoupnut si i do prostoru kněžiště v kostele, což ovšem situaci vyřešilo jen napůl. Posluchači sice byli všichni uvnitř, ale skoro polovina z nich stála zpívajícím dětem za zády.

Děti se, možná i pro ty maminky a babičky za svými rameny, ohromně snažily a zpívaly, jako o život. Já (autorka textu) jsem za sbormistrovským pultem vnímala krásnou atmosféru tvořenou mnoha lidmi, kteří stáli třeba o berlích v uličkách, bez možnosti se posadit, a přesto se na nás usmívali. Kolem mě, jak jsem se rozmachovala při dirigentských gestech, stalo několik maminek s nejmenšími dětmi, také bez možnosti ulevit si na židli, nebo v kostelní lavici. Požádala jsem naše diváky, aby nám mezi písněmi netleskali, abychom zkrátili čas vystoupení pro ty posluchače, na které se místo na sezení nedostalo a stání pro ně bylo náročné. Ze stejného důvodu jsem nedala na závěr koncertu přídavek.

Omezeni jsme tedy sice trochu byli, ale celkově o nás bylo skvěle postaráno.

Organizátoři akce připravili pohoštění v podobě luxusních perníčků, čaje a svařáku, a dokonce i pečených kaštanů.

Rádi jsme v Robousích zpívali a bylo nám tam dobře i jako „sardinkám“.

Po ukončení koncertu i přes ten nerealizovaný přídavek a napjaté, nucené ticho mezi písněmi, ve kterém byla cítit velká chuť posluchačů, odměnit nás potleskem, se většina návštěvníků rozcházela s úsměvem, pochvalou a díky za krásný zážitek.

„Sardinkový koncert“ byl velmi poučnou záležitostí, speciálně o době a poselství Adventu.

Lidé by na sebe přeci měli být laskaví, milejší a pozornější – kdy jindy, než v tomto čase?

Někdy se i přes dobrý úmysl a pečlivou přípravu lidí, kteří něco pro druhé přichystají (mluvím o úžasných organizátorech akce, o našich dětech, které pilně cvičily své písně a také o rodičích, kteří naše zpěváky neustále transportují na místa zkoušek a koncertů) něco překvapivého „vykulí“.

Třeba se nás do jednoho malého, památkově chráněného kostela vejde trochu víc, než je lidem pohodlné. Ale s úctou, respektem a adventní náladou, to dobře zvládneme.

Děkuji všem dětem, které nádherně zpívaly, všem rodičům a kolegům, kteří s námi koncert připravili i kolektivů organizátorů akce za odpoledne, které mě osobně velmi potěšilo a utvrdilo v tom, že když se chce, tak jde všechno – dokonce i zpívat tak, že se posluchači při produkci dívají do zad interpretů.

Marta Detková